Jezdil jsem jako strojvedoucí na trati Hanušovice-Star é Město p.Sn., na tak zvaném Hikari expresu, motoráčku řady 810. Tento příběh se udál někdy v roce 1985, kdy jsme jezdili i s vlakvedoucím. Na tehdejší směně jsem jel s Jindrou V., který patřil k těm t.zv. služebně horlivým. Měl ovšem jeden handicap, měl pokolení protézu. Kdo to ovšem nevěděl, ten to nepoznal. Jindra s protézou dokázal i tančit. Ale zpět k příběhu. Jeli jsme poslední kolečko s odjezdem asi ve 22.40 z Hanušovic. Jízda v pohodě až do příjezdu do předposlední zastávky Chrastice. Při vjezdu do zastávky jsem zpozoroval
na kolejích krávy, celé stádo krav. Stádo stálo až za zastávkou,
takže problém byl s odjezdem. Troubení, blikání reflektorem nepomáhalo, přicházelo nám na mysl, že si krávy o nás myslí něco o...... Krávy prorazily ohradník a asi se bály tmy, tak se přesunuly pod slabé světlo na zastávce. Jindra se tedy rozhodl, že stádo odežene. Vzal si hůl a vystoupil ještě s jedním dobrovolníkem a dal se do práce, ale ouha. Krávy odmítaly sejít z trati, ale jaly se "ostrým služebním krokem" pochodovat po pražcích směrem do Starého Města. Já jsem se vydal téměř zápernou rychlostí za nimi. Celou scénu sledovalo se i těch několik zbylých cestujících a poměrně dost se bavio. Jízda v úseku Chrastice-Staré Město v délce asi 2 km trvala přibližně 45 minut až téměř do konečné stanice, kde stádo pak odbočilo na stezku směrem k náměstí. Asi na pivo, ale smůla, hospody již měly po závěrečné. Na peroně ve Starém Městě stálo asi 6 cestujících, kteří nechápavě kroutili hlavami, co se děje. Celou dobu slyšeli houkání motoráčku jako o pomoc a k tomu se ozývalo bučení stáda krav. Byl to pro ně skoro horor.
Nakonec jsme odjeli ze Starého Město s patřičným zpožděním a já jsem velmi obdivoval Jindru, jak s protézou
zvládl onu skoro kovbojskou práci. Cestou zpět si masíroval
nohu a ani nevybíral jízdné, což bylo u něho skoro jako překročení Rubikonu.